Poslední listopadový týden začal hned velikou změnou. První trimestr oficiálně skončil, a proto se nám po téměř třech měsících změnil sport, který děláme v tělocviku. Z basketbalu se stal tzv. step aerobik – cvičí se na takových stoličkách, kterým se říká „planche de step.“ Různě skáčeme nahoru a seskakujeme dolů a máváme u toho rukama a nohama a provádíme další podobné cviky. Radši jsem se schoval až skoro úplně dozadu, protože učitel k tomu pouští do repráků šíleně nahlas hudbu, že vepředu by to pro mě bylo úplně nesnesitelné. Ještě u toho strašně řve a tleská, takže si to očividně velice užívá. Nakonec to nebylo až tak hrozné, alespoň dokud nás nerozdělil do dvojic, ve kterých jsme měli vymyslet vlastní choreografii a pak ji předvádět ostatním. S mým parťákem jsme nebyli zrovna kreativní pár, takže výsledek za mnoho nestál. Každopádně mi to přijde lepší než basketbal, tady je přece jen každý víc sám za sebe.

V úterý do naší třídy přidělili čtyři španělské studentky, které přijely do Francie na měsíční výměnný pobyt. Neuměly moc dobře francouzsky, zato se s nimi dalo v pohodě domluvit anglicky. Když jsem jim řekl, že jsem Čech, jedna se rozesmála a začala na mě mluvit česky. K mému úžasu mi řekla, že několik měsíců bydlela v Ostravě a ovládá aspoň základy našeho jazyka. V Brně byla několikrát, prý naprosto famózní město.

Po volném čtvrtečním odpoledni jsme měli na internátě halloweenský večírek. Sice o trochu později než skutečný Halloween je, ale aspoň vůbec nějaký byl. Už večeře proběhla v duchařském stylu – jídelna byla ozdobena velkými pavučinami a jinými dekoracemi (jedna velká, špatně přilepená papírová kulisa mi spadla ze stropu na hlavu), dokonce nám podávali jídlo a nápoje, které vypadaly jako krvavé a tak nějak halloweensky. Potom se pořádalo defilé – spousta děcek byla převlečena do různých kostýmů a odborná porota včetně našeho šéfkuchaře vybírala ten nejlepší. Pak jsme hráli skupinovou hru „loup garou“ (vlkodlak). Každý dostane tajně nějakou roli (čaroděj, lovec, věštkyně, …) jeden z hráčů je vlkodlak a cílem hry je ho vypátrat a zabít. Večer jsme zakončili sledováním jakéhosi amerického hororu.

V pátek jsme se já a Adrian vydali s našimi francouzskými „rodiči“ oslavit den díkůvzdání. Několik hostitelských rodin tady v Rennes, které mimo jiné přijímají na roční ubytování i Američany, mají takovou tradici si jednou za rok pronajmout sál ve městě, ve kterém spolu se svými studenty, které u sebe mají zrovna ubytované, oslaví společně americký svátek Thanksgiving. Sešlo se nás asi deset dospělých párů a zhruba dvanáct děcek, kromě mě, jedné Francouzsky a Francouze samí Američani. K večeři se po vydatném předkrmu tradičně podával krocan s bramborovou kaší a nakonec dezert v podobě různých buchet a amerických sušenek. Jakmile jsme dojedli, každý u stolu se musel postupně postavit a přede všemi za něco poděkovat. Samozřejmě francouzsky, což byl pro některé Američany velký problém. Pak jsme si uspořádali diskotéku a všichni jsme museli tancovat. Kolem půl druhé přerušil naši zábavu poplašný alarm, který se šíleně hlasitě začal rozléhat celou budovou a nešel za žádnou cenu zastavit, takže jsme se museli začít pomalu pakovat pryč. Venku v zimě jsme ale ještě aspoň další půlhodinu prožvanili za stálého vytí námi spuštěné sirény. Obyvatelé města z nás museli být nadšení.