Teploty celkem běžně mezi 5 až 10 stupni, modrá a slunečná obloha. Žádný mráz, žádný sníh, maximálně občas sprchne – taková je bilance Vánoc v Bretani. Takhle to tu aspoň vypadalo poslední týden, než jsem se vrátil k sobě do Česka na dvoutýdenní vánoční prázdniny.

Poslední společný víkend strávený v rodině byl vcelku hektický. Hned v pátek večer jsme jeli všichni na návštěvu do jiné hostitelské rodiny, tvořené párem středního věku a jejich dvou už dospělých synů. Pobyt u nich se celkem protáhl, domů jsme se nakonec dostali až kolem třetí ráno. Moc jsem se ale nevyspal, protože mě čekal lehce slavnostnější oběd, kterého se učástnil jeden mladík z Kolumbie, který byl v mojí rodině dříve ubytovaný. Dezert jsme dojedli až za tmy, chvíli po páté hodině, pak jsme šli na společnou procházku.

V neděli jsem si konečně šel s Adrianem a několika dalšími Američany projít vánočně nazdobené město. Nutno říct, že celková výzdoba Rennes je poněkud chudá a velice střídmá, což je prý způsobeno nízkým rozpočtem města z úsporného a především ekologického důvodu. Zato tu mají relativně velké trhy, roztroušené na několika náměstích v centru města, doplněné samozřejmě vánočním stromkem a ruským kolem, ve kterém jsem se s ostatními svezl a byl z něj hezký výhled na panorama města zrovna při západu slunce.

Na esplanádě Charlese de Gaulla byla pro změnu vystavěna rozsáhlá pouť plná velkých řetízkáčů, kolotočů a jiných atrakcí především komerčního původu, kterých se amíci nemohli nabažit.

Víkend jsme zakončili kinem. S Adrianem jsme se rozhodli, že nejméně jednou týdně si na nějaký film zajdeme. Zahájili jsme tento nový zvyk na Adrianovo přání Ligou spravedlnosti – která nejde nazvat jinak než kinematografickou katastrofou. Dívat se, jak se mezi sebou mydlí banda superhrdinů, to prostě není pro mě. Naštěstí příště jsem vybíral já. Zajímavé je, že ve zdejším kinu si kupujete lístky pouze přes automaty uprostřed haly, aniž byste se museli s někým domlouvat na pokladnách. Je to určitě rychlejší a pohodlnější.

Kromě intenzivní povinné četby (Válka v Troji nebude od Jeana Giradouxe) byla ve škole atmosféra relativně uvolněná a nikdo toho po nás moc nechtěl. V hale a ve školní knihovně nám přes noc vyrostly vyzdobené vánoční stromky a kuchařky i kuchaři začali nosit vánoční čepičky.

Dopolední výuku jsme měli po celý týden ve školním amfiteátru, kde jsme pracovali s trojící pařížských herců. Učili jsme se základy herectví, hráli různé skupinkové hry a tvořili jsme scénky z knížek, které jsme spolu četli.

Ve středu jsme šli s Adrianem znovu do kina – tentokrát na novodobý remake Vraždy v Orient expresu. Bohužel, Francouzi mají tak hrozně nastavené časy promítání, že máme vždycky smůlu na originální anglický dabing. Snad ta francouzština v kině jednou vyjde!

Ve čtvrtek jsem si narychlo vyměnil s Adrianem a hostitelskou rodinou vánoční dárky, a pak už mi nic nebránilo v pátek v šest v ráno vyrazit na renneské letiště a strávit celý den cestováním přes Amsterdam k sobě domů, kam jsem nakonec dva dny před Štědrým dnem v pohodě dorazil.