V Česku nebyli spokojení, proto se rozhodli vše prodat a odletět do USA. Chtěli hlavně do tepla a k moři, a tak teď žijí na Floridě. Na Česko nezanevřeli, vracet se ale nechtějí. Chybí jim snad jen rohlíky a pivo. Získali ale vše, po čem toužili. Prodali všechna auta a dům s vířivkou, odstěhovali se do USA a začínají svůj život od nuly. S Terkou a Balůem jsem se bavil o jejich americkém snu a taky o motivaci zříct se komfortu a být šťastný.

Balů, 33 let a Terka, 27 let
do-usa.cz
• před rokem a půl se odstěhovali do Ameriky
• žijí na Floridě, v Americe jsou na podnikatelské vízum
• na Youtube předávají informace a sdílí své zážitky pomocí videí

Pro mnoho lidi je americký sen o penězích. Odjedou do Ameriky s pár dolary v kapse a myslí si, že si z nich všichni sednou na zadek. O čem je americký sen pro vás?
Došli jsme k tomu, že jsou to pro nás ty možnosti a svoboda. My to nevnímáme jako peníze, ty jsou akorát součástí, pro nás jsou hlavní ty možnosti, který v Česku nemáš. Tady je třeba firma, která dělá díry do džín. Takovýhle absurdity tady fungujou. Ti lidi jsou tu otevření úplně čemukoliv. Na druhou stranu je tu těžký se prosadit, protože je velká konkurence a taky je těžký přijít s něčím novým. V tom vnímáme ten americký sen, že máš možnost žít a žít v pohodě. Ten život žít a ne přežívat. Každý vnímá american dream úplně jinak, ale je to o tom, že se můžeš vypracovat.

Nový život na Floridě

Před rokem a půl jste se přestěhovali do Ameriky, byla to pro Vás jediná možnost, kam odjet?
Když jsme se dali dohromady s Terezkou, tak já už jsem v té době chtěl do Itálie. Chtěl jsem k moři a do tepla, nesnáším zimu, od října do dubna jsem míval deprese. V té době to bylo pro Terezku nepředstavitelný, říkal jsem jí ale, že když chce, tak je za sedm hodin v Česku, což je kousek. Tak nějak jsem o tom pořád mluvil. Pak jsme začali uvažovat o Kanárech, abychom si vyzkoušeli žít někde v zahraničí než odjedeme do Ameriky – v té době už nás Amerika lákala. Pak jsme si ale řekli, že tím akorát ztratíme čas a stejně potom odjedeme do Ameriky. Asi půl roku jsme se dohadovali a po půl roce se Terezka vzbudila a řekla, že je to blbost s těma Kanárama a že jedem do USA.

Jak to bralo vaše okolí, s jakými ohlasy jste se setkali?
Odpoutat se od rodiny nebyl problém, protože Terezce umřela máma asi 8 let zpátky, s tátou vztah neudržuje a já s rodiči taky nemám nejlepší vztah. Moji rodiče to do dneška nepochopili a myslí si, že jsme tu pořád na dovolený a že se vrátíme. A co se týče přátel, jakmile se mi začalo dařit v podnikání, tak jich moc nezbylo.
V Česku je obecně hrozně blbý povědomí o Americe. Amerika může za všechno, ale nikdo už neřeší, co za tím je. To samý i média o Americe nepodávají objektivní zprávy a my jsme se s tím setkali několikrát za tu dobu, co tu jsme. Třeba jsme letěli z Česka, pustím v New Yorku telefon a přijde mi smska od mojí mámy: „Doufám, že jste přistáli v pohodě, protože zprávy v Česku hlásí, že v New Yorku je brutální sněhová kalamita a že jsou odkloněný lety.“ Já si to četl ještě v letadle, koukám ven z okýnka a tam byly dvě takový malý hromádky sněhu. V Česku hlásili, jak na JFK nepřistávají letadla a my jsme v ten moment přistávali. Lidi strašně řeší vrcholovou politiku a nikdo s tím tady nemá nic společnýho. Pokud máš na nějakou zemi názor, tak se tam jeď podívat a zjistíš, že je to třeba úplně jinak.

Čtěte také: Rozhovor s Tuanem o práci přes léto v USA a Anglii

Nejlepší je se do té Ameriky podívat.

Češi odmítají všechno, co je ze západu, protože na tom západě se má někdo líp. Čecha nikdy neslyšíš říct: „Ty vole, ten je hustej, ten se vypracoval.“ Mně, když se začalo dařit v podnikání, tak se o mně začaly vykládat věci, že kradu auta nebo že prodávám drogy. Tenhle český způsob myšlení byl taky jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli se odstěhovat.

Před šesti rokama by mě nenapadlo, že budu žít v Americe.

Komfort nebo šťěstí

S kolika penězi jste do Ameriky přijeli?
My jsme sem jeli s hodně penězma, ale jsou lidi, který jsou schopní sem přijet s 500 dolarama. Museli jsme přijet s balíkem, protože jsme řešili business a hlavně jsme chtěli začít žít nějak normálně. V Česku jsme prodali auta, byt, všechno a všechny ty peníze padly na Ameriku. Byl to pro nás skok, v Česku jsme měli barák, vířivku, bazén, zahradu, auta a žili jsme si tam fantasticky a tady jsme přijeli a bydlíme v apartmánu. Nezdá se to, ale to se naskládá, když musíš koupit nábytek, spotřebiče, auto. Bylo to fajn, jít do obchodu a nekoukat na ceny, koupit si nový telefon nebo říct: „Sbal nás, jedeme do Řecka.“ Tady si to dovolit nemůžeme, musíme počítat nájem, výdaje a všechno. Ale jsme o tisíc procent šťastnější, než jsme byli tam. Ten komfort, to je věc, kterou můžeš změnit. Až se vymakáme, tak si ten komfort budeme moct zase dopřát. Ale o těch prachách život není.

Čtěte také: Studentka Katka vypráví o svém studijním roce v USA

Když jste ještě žili v Česku, hodně jste cestovali. Cestujete pořád tolik a o čem je pro vás cestování?
Poznávat nový kultury, zvyklosti, lidi, jídlo, prostředí. Prostě všechno. A to nám tady v Americe strašně chybí. Mezi těmi státy tady nejsou takový rozdíly jako v Evropě. Ta mentalita je tady skoro stejná, když chceš jet na dovolenou a chceš zažít nějakou exotiku, tak ať jedeš kamkoliv, tak tu exotiku tady nezažiješ, jedině na Hawaii. To jsme měli v Evropě rádi.

Americký sen není jenom o penězích, alespoň ne pro Terku a Balua. Nechápou lidi, kteří jedou do Ameriky jenom za penězi a myslí si, že si z nich všichni sednou na zadek. Amerika je země plná možností, ale nic vám nedá zadarmo a už vůbec na vás nečeká. Každopádně jak říká Balů: „Nesetkali jsme se s nepřejícíma Američanama.“ Mentalita Američanů je hodně odlišná od české mentality. Podle Terky jde v Americe o lidské hodnoty, které mají všichni zakořeněné od narození a jsou v nich vychováváni.

V Česku nemůžou fungovat věci, který fungujou tady. Tady přijedeš do parku a ten park má placený parkoviště, jsou to blbý tři dolary. Funguje to tak, že než aby tam byl člověk nebo závora, tak je tam taková krabička, nad ní je schránka s obálkama, vezmeš si obálku, dáš do ní tři dolary a hodíš jí do tý schránky. A takhle se tady platí parkovný. Tohle funguje ve spoustě věcí, nekontroluje se to prostě. Tohle v Česku nemůže fungovat, protože by nikdo nezaplatil. V Rakousku to bylo to stejný, přišli jsme v horách do farmářskýho obchodu a tam vyskládaný sýry a nikdo tam nebyl. Byla tam akorát cedulka: Co se vám líbí, to si vemte a zaplaťte do schránky. V Česku by to lidi vybrali a nezaplatili, protože jsou „chytřejší“.

Co vám z Česka nejvíc chybí?
Rodina, rohlíky a pivo. Jinak jsme tady šťastní.

Jedna věc, která v Česku funguje a která naopak nefunguje?
Třeba zdravotnictví v Česku funguje, ale podle mě je to dlouhodobě neudržitelný. Nemyslím úroveň, ale spíš dostupnost.
Nefunguje přístup k životu. Lidi se berou zbytečně moc vážně, řeší hodně co si myslí okolí.

Litovali jste někdy něčeho?
Že jsme neodešli dřív.
My jsme měli v Česku tolik závazků, ale všechno jde, když se chce. Když se ti něco nelíbí, tak to prostě změň, je to strašně jednoduchý. Ono to jednoduše zní, ale ono to jednoduchý i je. Furt si všichni hledají důvody proč to nejde, ale kdyby si hledali spíš ty nápady, jak to udělat, aby to šlo. Na to už jsou ale moc líní, protože by museli zapojit hlavu, otevřít si počítat a podívat se, jaký jsou možnosti. Spousta lidí si myslí, že přijede do Ameriky, okamžitě získá práci, budou mít peníze, ale takhle to tady nefunguje. Američani jsou strašní dříči.

Terka a Balů mají jasno ve svých prioritách. Jak říkají, chtějí si vybudovat pasivní příjem, aby mohli cestovat a mít tu svobodu, aby se mohli zítra sbalit a kamkoliv odjet. Tohle sice mohli předtím, než odjeli do Ameriky, jenomže v Česku nebyli šťastní, a tak to změnili. Momentálně sice nemají peněz na rozhazování, mají ale to, po čem toužili a ten komfort, který měli v Česku si časem vybudují i v Americe. A jak říká Terka na závěr: „Cestování je nejlepší způsob poznání. Toho se nikdy nevzdáme.“

Baví Vás takové rozhovory? Likujte naši fb stránku!

Když jsme byli v Americe kdysi na dovolené na tři týdny, tak jsme si půjčili Chevrolet Camaro. Když jsme zastavili u hotelu a přijde za náma černoch a říká: „Máš hustou káru.“ Já mu říkám: „Hej to není moje, to je půjčený, já jsem turista z Evropy.“ „Ty jsi turista z Evropy a máš půjčenou takovou káru tady v Americe? Tak to nevím co děláš, ale musíš být neskutečně úspěšnej.“ To ti řekne Američan. V Česku ti řeknou, že prodáváš drogy nebo kradeš auta.