V devatenácti se nadchnul pro film Iron Man, půjčil si peníze, opustil střední školu v Plzni a odletěl do Ameriky. V New Yorku se přihlásil do školy s vizí práce ve filmovém průmyslu. Anglicky neuměl ani slovo a tak si během hodin ve škole zapisoval, co slyšel a noci trávil nad zápisky se snahou pochopit, co se učí. Dnes má na kontě dvě nominace na Oscara za vizuální efekty ve filmu Iron Man 3 a Captain America 2, stál na červeném koberci a momentálně se od vizuálních efektů přesouvá spíše ke střihu videa a zvuku.

Pavel Kacerle


žil v NY, Londýně, Michově, Berlíně, Singapuru a teď žije v LA
www.pavelkacerle.com

Když se odstěhoval do Ameriky, tak byl rád, že se dostane z Brooklynu na Manhattan do školy a nepřipadalo v úvahu, že by vůbec opustil tuhle jednu linku metra. „Počítal jsem dolary utracený za chleba, za máslo, za mraženou pizzu a čínskou polívku, protože jsem neměl jediný dolar navíc na nic. Ani žádný cestování v tý době nepřipadalo v úvahu.“
Cestovat začal ve chvíli, kdy u filmu začal stabilně vydělávat. Procestovanou má celou Evropu a Ameriku, žil v Singapuru, byl na Bali a na mnoho dalších místech. „Filmy většinou fungují tak, že jsi osm až deset měsíců na nějakém projektu a potom si dáš měsíc nebo dva oraz. Takže jsem makal, makal a když přišla pauza, tak jsem dva měsíce cestoval,“ říká Pavel a dodává, že dnes už je to jinak. Žije v Los Angeles a pracuje na vlastních projektech. Cestování si rozkládá do celého roku.

Je pravda, že jsi dostal práci kvůli videu z dovolené?
„To pravda není, první job jsem dostal díky demo reelu, který jsem šest měsíců dával dohromady ve sklepě svých rodičů. To s tím videem bylo trochu jinak. Já jsem dělal vizuální efekty a pak jsem jel na dovolenou a udělal jsem video někde z Miami, Londýna a myslím Paříže. To viděli někteří, se kterýma už jsem dělal ty vizuální efekty a najednou jsem začal dostávat zakázky i jiný, mimo vizuální efekty, začal jsem dostávat zakázky na video editing a moje kariéra se začala posouvat jiným směrem. S vizuálními efekty jsem skončil před asi rokem a teď se víc soustředím na marketing filmu.“

Jak důležité je nebo bylo pro tebe cestování?
„Cestování hrálo roli v jedné části mého života. To je něco, co by každej dvacetiletej měl prožít, těch pár let cestování po světě a objevování nových míst. Dostane tě to do jiné úrovně oproti lidem, kteří jenom sedí doma.
Teď už vím, kde se mi líbí, kde rád pracuji a cestuji už spíše účelově. Už to není cestování za poznáním, je to cestování za lidma, za konkrétníma zakázkama. S věkem se to mění, teď už míň cestuju jenom proto, abych poznával nový místa a víc cestuju, protože je to v nějakým mým světě potřeba. Už víc plánuju cestovat do míst, kde se něco děje, abych mohl spojit to příjemný na cestování a práci. Cestování je samo o sobě velkým konzumentem času, který se pořád tenčí. Teď chytřeji plánuji místa, do kterých jedu. To dřív nebylo, protože jsem nemusel tolik cestovat za konkrétníma projektama a místama.“

Čtěte také: Veronika Šubrtová: „Každý mi říkal, že jsem hrozně akční a furt dělám něco vedle. Najednou to začalo vydělávat.“

Jak odcestovat?
„Na to není univerzální rada. Řekl bych: Zvedněte se ze židle a vylezte ven. Já jsem se ale nikdy nesoustředil na cestování jako na cíl. Já jsem to měl trochu jinak, soustředil jsem se na to, abych byl dobrým přínosem do firmy, která vyrábí filmy a to mi samozřejmě otevřelo finanční možnosti a možnosti cestovat. To cestování samo o sobě je už jenom nějaká reakce na to, co jsem dělal ve svý kariéře.
Nejsem cestovatel ze základu, který by vzal batůžek a vyrazil do hor a za 2 dolary přežil dva měsíce. Nejsem ten typ člověka. Já beru cestování jako nástroj k poznávání a ke vzdělávání sebe sama, ale že bych měl radu, to asi ne.“

 

Každý cestuje kvůli nebo díky něčemu jinému. Každý máme také své zásady a požadavky. Když se Pavla zeptáte, co z Česka mu chybí, řekne vám: „Rohlíky.“ Mimo Českou republiku už žije skoro deset let a prý si na to zvyknul tak, že se nemá v plánu vracet. Když cestuje, rád navštěvuje velká města, ale také klidnou přírodu. „Každé místo má nějaký svůj zajímavý element,“ říká nakonec.

Čtěte také: Cestovní pojištění na poslední chvíli

Pro další zajímavé rozhovory a zajímavosti o cestování likujte naši facebook stránku!

Pošli to dál
Předchozí článekVšude dobře, tak co doma!
Další článekJsem Vojta a jedu do Francie · Rok ve Francii #00
Poslední skoro dva roky žiju ve Francii. Snažím se co nejvíce cestovat a objevovat nové možnosti dnešního světa. Na webu Čas cestovat sdílím vše, co vím o cestování, ale i zkušenosti jiných. Další mé články, především názory o vzdělání, politice a 21. století, najdete na blogu DavidPíše.cz